Škola malého stromu

Nedávno jsem při uklízení našla knížku Škola malého stromu od Forresta Cartera. Pamatuji se, že jsem jí kdysi zkoušela číst, ale vůbec mě nezaujala, tak jsem asi po dvaceti stránkách skončila. Teď mi nešel pár dnů internet (nechápu proč, prostě asi nějaký výpadek u poskytovatele či co) a tak jsem si řekla, že dám Škole malého stromu druhou šanci.

Je to příběh o malém, sotva šestiletém chlapci, který se po smrti svých rodičů dostal k babičce a dědečkovi, kteří žili na samotě vysoko v horách. Babička byla Indiánka z kmene Čerokíů a dědeček napůl Čerokí, napůl Skot. Říkali chlapci Malý strom. Dědeček učil chlapce porozumět přírodě a zvířatům a pochopit, jak přemýšlejí. Naučil ho lovit, starat se o políčko s červenou indiánskou kukuřicí, z které pak pálili Whisky - což bylo zakázané. To byl ale hlavní zdroj jejich obživy. S babičkou se zase Malý strom učil číst. Každou sobotu a neděli večer babička zapálila petrolejku a předčítala Malému stromu a dědečkovi knihy od Shakespeara, Byrona a dalších. Tak poznávali historii své země. Později dědeček s babičkou vyprávěli Malému stromu příběh Čerokíů - jak byli nuceni opustit svou půdu a vydat se na "Stezku slz".
Dědečkovi se protivili všichni politici, hlavně pan Washington kvůli jeho dani z Whisky.
Knížka popisuje nesčetná dobrodružství, která spolu dědeček a Malý strom prožili.

Je to moc krásná knížka. Ukazuje se v ní spojení člověka s přírodou a její vyšší chápání. Pro ukázku přidávám pár úryvků, které se mi moc líbily:

"Dědeček říkal, že dyž pes, nebo kdokoli jinej ztratí pocit, že eště k něčemu je, je to sním moc špatný."

"Babička říkala, že není možné milovat něco, co nechápeš; není možné milovat lidi ani Boha, když lidem ani Bohu nerozumíš."

"Babička vyprávěla, že každý šlověk má dvě mysli. Jedna mysl řídí potřeby tělesného života. Ta třeba rozhoduje, jak si opatřit střechu nad hlavou, potravu a vůbec věci pro tělo. Je třeba jí užívat při zakládání rodiny, při vychovávání mladých a tak. Řekla, že tuto mysl musíme mít, abychom si mohli zajisti živobytí. Ale zároveň řekla, že máme i jinou mysl, ktrá s tím nemá nic společného. Řekla, že je to duchovní mysl. Babička řekla, že kdo používá mysl tělesného života k sobeckých a záludným plánům, k tomu, jak podrážet druhé lidi a vymýšlet si, jak z nich získat hmotný prospěch, špatně skončí; jeho duchovní mysl se scvrkne tak, že není větší než hikorový oříšek. "

"Dědeček říkal, že je vo moc lepší někomu vysvětlit, jak se co dělá, než mu něco dávat. Říkal, dyž někoho naučíš, jak si má sám poradit, bude v pohodě; ale dyž mu třeba něco dáš, a přitom ho nic nenaučíš, budeš ho mít na krku až do konce svýho smrtelnýho života."